Na co nejvíce vzpomínáš z předchozího působení v Rokycanech?

První věc, která se mi vybaví, je sezóna 2010/2011. Byla to i poslední sezóna, než jsem Rokycany opustil. V týmu byla skvělá parta, co hrála fakt dobrý florbal. Hráli jsme 2. ligu, tenkrát to byla třetí nejvyšší soutěž a konečné 4. místo byl pro nás fantastický výsledek. Jinak byl pro mě rokycanský klub vždy klubem zakládajícím si na rodinné úrovni.

Sezóna 2008/2009 - postup do 2. ligy mužů

Jak se těšíš na roli hrajícího trenéra?

Na tuto roli se moc těším, bude to velká výzva. Trénovat a hrát současně je velmi těžké a bude to zkouška nejen pro mě, ale i pro tým, jak se s mojí rolí sžije. Tím, že v Rokycanech budu zastávat pozici hlavního trenéra mužů, očekávám větší odpovědnost. Obecně, co se týká trenérství, tak podobnou funkci jsem měl i v Německu, kde jsem dělal poradce a pomáhal trenérům s různými věcmi. Na to navážu i tady v Rokycanech, kde bych chtěl radit a pomáhat mladším trenérským kolegům. A co se hraní týče, na to se těším hodně, už mě svrběly prsty :-D.

Co tvé zranění nohy? Už je zcela vyléčené a neomezuje tě při hraní?

Zranění by už mělo být vyléčené. Měl jsem chronický zánět achilovky. Podle fyzioterapeutů by se mohl vracet, pokud budu nohu přetěžovat. Věřím, že to vydrží, a dokud se potíže nevrátí, tak mě to při hře určitě omezovat nebude. Jediné, co mě bude limitovat, je moje fyzička. Rok jsem pořádně netrénoval, tak musím zpět nabrat to, co jsem ztratil, nebo spíše ztratit to, co jsem nabral. :-D To bude asi nejtěžší.

Jaké jsou tvé letošní cíle v Divizi?

S příchodem nového trenéra se mění i herní tvář mužstva. I když z části navazujeme na taktické prvky a věci z předchozích sezón, přeci jen zkoušíme zařadit do naší hry něco nového. Než si vše sedne, tak to určitě nějaký čas potrvá. Oproti loňským týmům v regionální soutěži je úroveň soupeřů v Divizi poměrně vysoká, ale hratelná. Cíl pro letošní sezonu je jasný, a to udržet se. V dalším ročníku bychom pak mohli na naší práci navázat a postupně se pokusit prokousávat tabulkou co nejvýš.

Jak budeš vzpomínat na své angažmá v Německu?

Na toto angažmá budu vzpomínat velice rád. Byly to skutečně krásné časy a pokud bych to vzal v první řadě z nesportovního hlediska, tak žít v cizí zemi je úžasná životní zkušenost, která mě mnohé naučila. Když se někomu naskytne podobná šance, vřele mu jí doporučím. Z florbalového hlediska to bylo úžasných 11 sezon na vysoké úrovni s profesionálním přístupem. Měl jsem tu čest potkat spoustu skvělých hráčů a nových přátel nejen z Německa a Česka, ale také z Finska nebo Švédska. Myslím si, že jsem tam herně velmi vyspěl a získal tak trochu jiný pohled na florbal. Pomohla mi k tomu určitě i různorodost národů, které jsem za tu dobu v týmu mohl poznat a porovnat jejich životní pohledy na florbal. Po ukončení kariéry na vrcholové úrovni se mě dostalo té cti, že byl v Lipsku vyvěšen můj dres ke stropu domácí haly. Navíc jsem se dostal do klubové síně slávy, tudíž mé číslo 4 nikdo jiný už neoblékne. Německou štaci bych jednoznačně označil za úspěšnou a budu na ni vždy vzpomínat jen v dobrém.

Zdroj: Viertelfinale gebucht – ARCHIV – Mitteldeutscher Floorball Club e.V. (floorball-mfbc.de)

Poprosil bych Tě ještě o pár slov, vzkaz našim členům, fanouškům.

Děkuji všem čtenářům a dále rokycanskému klubu, že mi po tolika letech znovu dal možnost si zde nejen zahrát, ale i chopit se trenérské výzvy, na kterou se opravdu těším. Chtěl bych také pozvat co nejvíce fanoušků na domácí zápasy Divize. Jejich podporu budeme určitě potřebovat.